Ukázka z knihy "Sbíráme mince" od Pavla Frouze, která vyjde počátekm roku 2010 v v nakladatelství „Dokořán“
Ukázka z kapitoly „CO SE NEJČASTĚJI SBÍRÁ – části d) až f)“
d) Německo
Sbírání německých mincí je v Čechách poměrně dosti rozšířené. Proto se u něj trochu zastavme. Je to dáno především tím, že historicky byly osudy českých zemích, které byly po dlouhá tři staletí součástí habsburské monarchie, a vlastního Německa poměrně úzce propojeny. Z tohoto důvodu se na našem území nachází poměrně velké množství německých mincí. Nemalý význam z tohoto hlediska hrála v období mezi dvěma světovými válkami i silná německá menšina v českém pohraničí, která udržovala s jazykové příbuznou zemí poměrně čilé kulturní a ekonomické kontakty. V této souvislosti stojí za to rovněž připomenout, že např. za druhé světové války byla na území tzv. protektorátu Čechy a Morava vedle protektorátní koruny oficiálním platidlem i říšská marka, a to navíc ve velmi nevýhodném poměru 1 RM : 10 K. Německé mince z období Třetí říše jsou tak chtě nechtě součástí české historie a lze proto souhlasit i s názorem, že patří též jako doplnění sbírky československých mincí.
Přes celkový dostatek materiálu, zejména mincí moderních, přináší sbírání německých mincí několik problémů. Především si je třeba uvědomit, že do druhé poloviny 19. století bylo Německo rozděleno na poměrně velké množství malých států a státečků. Ke sjednocení Německa došlo až roku 1871, první celoněmecké mince byly vydány od roku 1873. I po sjednocení Německa některé německé země vydávaly stříbrné a zlaté násobky německých marek svým jménem. Tyto mince však měly celoněmeckou platnost. Některé z nich jsou ale vzácné a jejich sbírání, byť podle typů, je dosti finančně náročné, plno mincí se nedá sehnat prakticky vůbec. Navíc i drobné mince byly vydávány hned v několika německých mincovnách (tak je tomu konec konců dodnes, i dnešní německé euromince razí rovných pět mincoven). Od jednoho nominálu a ročníku může existovat tedy hned několik dalších variant podle mincoven. A mezi německými drobnými mincemi existuje velké množství rarit, sebrat kompletní Německo, byť např. pouze v období 1873 až 1945, je tedy i přes relativní dostatek sběratelského materiálu prakticky nemožné.
Jednotlivé německé mincovny byly od roku 1873 do současnosti označovány následujícími písmeny:
A - Berlín (razí dosud, v letech 1948 - 1990
raženy mince NDR, od roku 1990 mince SRN)
B - Hannover (do roku 1878)
- Vídeň (v období německé okupace 1938 až 1944)
C - Frankfurt nad Mohanem (do roku 1879)
D - Mnichov (razí dosud)
E - Drážďany (před rokem 1887)
- Muldner Hütte u Freibergu (1887 - 1953 v NDR)
F - Stuttgart (razí dosud)
G - Karlsruhe (razí dosud)
H - Darmstadt (do roku 1882)
J - Hamburk (razí dosud)
e) Slovensko, Rakousko, Polsko, Maďarsko
Jak už jsem uvedl výše, v ČR je poměrně rozšířené sbírání mincí okolních států, které platily v určitém období na části zabraného československého území. O německých mincích byly předcházející odstavce. Ovšem i sbírání mincí z ostatních okolních států vydaných po roce 1945 má také své půvaby a je třeba říci, že je pro dostatek materiálu poměrně rozšířeno.
Vzhledem ke společné minulosti se v České republice hojně sbírají mince samostatné Slovenské republiky, a to včetně mincí pamětních. Na Slovensku každoročně vychází několik stříbrných dvousetkorun, jsou vydávány též pamětní stříbrné pětisetkoruny a v roce 1993 Slovenská republika vydala pamětní stokorunu. Rovněž ročníkové sady slovenských oběžných mincí jsou poměrně populární. Na Slovensku se vydávají také pamětní mince z drahých kovů v tisícových a vyšších nominálech netradičních tvarů (např. trojúhelníkové mince) či různé kuriozity jako např. stříbrné napodobeniny bankovek apod. Mince Slovenského státu 1939-45 patří do sbírky mincí československých a byla o nich řeč již výše.
Oběžné rakouské, polské a maďarské mince jsou k dispozici v dostatečném počtu a nebývají až na výjimky extrémně drahé. Všechny tyto tři státy navíc vydávají vedle mincí oběžných též pamětní mince z drahých kovů. Kromě nich jsou vydávány výroční mince z obecných kovů určené částečně pro oběh. Např. v současném Polsku jsou mince v hodnotě 2 zloté vydávány téměř v inflačním množství. Dvacet druhů mincí ročně není výjimkou. Rakousko vydávalo výroční dvacetišilinky a ke konci svého nezávislého mincování i bimetalové padesátišilinky. Také v Maďarsku občas vydají nějakou výroční minci určenou pro oběh. V roce 2004 to např. byl 50 forint ke vstupu Maďarska do EU.
f) carské Rusko, SSSR a nástupnické státy
Sbírání ruských mincí je na našem území dosti rozšířeno. Je to dáno mj. celkem slušnou dostupností zajímavého materiálu. Mince carského Ruska jsou po výtvarné stránce velmi zdařilé. Masivní stříbrné jednorublovky Mikuláše II. i poloviční padesátikopejky nejsou navíc ani příliš drahé. Novější ruské mince (tak od poloviny 19. století) se dají sbírat i ročníkově, i když i zde naleznete varianty ročníků a mincoven, které jsou vzácné a nedají se sehnat. Mince carského Ruska se do ČR kromě čilých česko - ruských vlasteneckých styků v průběhu 19. a počátkem 20. století dostaly jednak spolu s československými legionáři, jednak je přivezla po vítězství bolševické revoluce početná bělogvardějská emigrace. Mezi mince carského Ruska se někdy zařazují i mince ražené pro oběh na obsazených území, jako např. finské marky (byly vydávány až do roku 1917) či polské zloté (vydávané v různých časových úsecích 19. století). Poměrně dosti sbírané jsou i mince Sovětského svazu, kde je k dispozici také dost laciného materiálu. Sovětský svaz vydával vedle oběžných mincí a mincí pamětních zhotovených z drahých kovů také velké množství výročních mincí ražených z obecných kovů (mědinikl či nikl). Tyto mince byly částečně určeny pro oběh, částečně pouze pro sběratele. Jde především o různé jednorublové mince, později od roku 1987 také o tříruble a pětiruble. Novodobé mincovnictví Ruské federace plynule navázalo na mincovnictví sovětské. Ruská federace dodnes razí výroční mince z obecných kovů, které se částečně objevují i v běžném oběhu. Obdobné platí i o některých dalších státech vzniklých rozpadem SSSR (např. o Ukrajině, Kazachstánu, Litvě či Arménii). Některé jiné postsovětské republiky však dosud nevydaly svoje oběžné mince, obíhají tam pouze papírové peníze, mince jsou vydávány pouze pro sběratelské účely (např. Bělorusko či Kyrgyzstán). Situace se však velmi rychle mění, takže možná již v době, kdy čtete tyto řádky, budou běloruské mince zákonným platidlem (i když já spíše očekávám, že vstoupí v život rusko-běloruská měnová unie). Vlastní mince však na druhou stranu vydávají i některé dosud mezinárodně neuznané státní útvary na území bývalého Sovětského svazu, jako např. Podněsterská republika v Moldávii či Náhorní Karabach (arménská enkláva obklopená území Ázerbajdžánu).
Zvláštní kapitolou je mincovnictví pobaltských států. Mince meziválečné Litvy, Lotyšska a Estonska jsou u nás dost sbírány. Současné mincovnictví těchto dnes již členských států Evropské unie přímo navazuje na tuto tradici.
V souvislosti s ruskými a sovětskými mincemi je třeba připomenout obvyklé varování před padělky vzácnějších mincí, a to nejen mincí z drahých kovů.